Technika

Akvarel

Technika založená na nanášení tenkých lazur vodou ředitelných speciálních barev na akvarelové papíry.

Barvy jsou na bázi velmi kvalitních pigmentů, které umožňují plně využít reflexivní vlastnosti papíru a transparentnost dílčích barevných vrstev. Výsledny odstín je daný světlem, které proniká jednotlivými lazurami barvy a zároveň se od nich a papíru částečně odráží zpět. Na rozdíl od jiných technik hraje podklad v malbě daleko významnější roli, protože papír zcela nahrazuje v akvarelu nepoužívanou bělobu.

Akryl

Nejmladší technika, která využívá barev na bázi akrylátových pryskyřic. Barvy lze ředit vodou, obvykle se ale používají různá speciální média, jejichž složení zásadně ovlivňuje chování barvy a konečný vzhled.

Po zaschnutí vytvářejí velmi tvrdý, pružný a odolný povrch. Vizuálně se celkové vyznění může značně blížit olejomalbě (kromě některých lazurovacích technik olejomalby). Velmi rychle zasychají a řadu záměrů tak znesnadňují (jemně odstupňované barevné přechody na velkých plochách), naopak pro práci spíše pastózním způsobem (silnými nánosy barev) je rychlé schnutí výhodou. Základní podkladové materiály jsou obecně shodné s olejomalbou, přilnavost a pružnost akrylu však umožňuje jako podklad použít téměř cokoli (asambláže).

Olej

Klasický výtvarný prostředek, jehož způsob použití sahá od zcela pastózní malby "alla-prima" ("najednou") s minimálním podílem médií až po složité lazurovací techniky, při kterých se mění média vrstvu od vrstvy.

Na rozdíl od akrylu dochází k pomalému schnutí barvy, kdy se někdy musí čekat i týdny na dokonalé proschnutí předchozích vrstev. To může být opět výhodou nebo komplikací - nejenom technickou, ale i ryze tvůrčí povahy, kdy vadí nutné přerušení práce na obrazu. Jako podkladový materiál se používá obvykle lněné plátno, sololit, karton, překližka, dřevěné desky.



Materiály

Akvarelový papír

V běžné nabídce je několik desítek typů od ručních až po strojně vyráběné, od velmi tenkých a hladkých až po vysoké gramáže nebo typy se strukturovaným povrchem.

Akvarel vyžaduje i zvláštní štětce, které se vyznačují značnou nasákavostí a schopností dlouhodobě držet "špičku."

Plátno

Plátno je pořád patrně nejoblíbenějším podkladovým materiálem obrazů. Jeho hlavní výhodou je lehkost a možnost snadného transportu, včetně dočasného sejmutí z napínacího rámu a opatrného stočení do tubusu (pokud to charakter malby umožňuje).

Hlavní nevýhodou je náchylnost ke změnám způsobených atmosférickou vlhkostí a nižší mechanická odolnost.

Sololit

Na rozdíl od plátna sololit prakticky nepodléhá žádným vlhkostním ani teplotním změnám a příprava materiálu není vázána na napínací rám.

Pro práci v plenéru je výhodná i jeho značná mechanická odolnot. To platí i pro techniku asambláží, kdy prostorové objekty často není možné na plátno stabilně upevnit. V dnešní době je materiál ověřený i svojí dlouholetou přítomností v oblasti výtvarného umění.

Naopak je nevhodný pro instalaci obrazu bez vnějšího rámu, který tvoří v případě sololitu vizuálně nutný předěl od okolí a zároveň zajišťuje stabilizační funkci. Tu plní v případě plátna již vnitřní rám, na kterém je materiál napnut. Pro velké formáty (větší než asi 1 x 1 m) je překážkou i jeho hmotnost.

Kudyznudy.cz - tipy na vylet